Albánie

Navštívil jsem Albánii v létě, takže informace z první ruky mám pouze pro toto období. Celkové podnebí ovlivňuje moře, v létě je teplo a sucho, nebudete mít žádný problém s bivakem, stavět stany netřeba. Dle průvodců je zima v horách „mrazivá a studená“. Na úzkých horských silničkách jsem se podivoval jak jsou v zimě zásobovány horské vesnice, říkal jsem si že jsou asi odříznuté od světa po většinu zimy. Domorodci mě vyvedli z omylu, prý v zimě i ve výškách nad 1500m/n.m prší pouze mokrý sníh, a když je „kalamita“, sníh dosahuje max. desítky cm. Pravdou je,  že člověka zvyklého na Alpy a podobná evropská pohoří v létě překvapí balatonské horko i ve výškách okolo 2000 m/n.m. Když se v létě opijete, můžete bez obav ležet ve stoupě celou noc a to i ve výškách kde by jste v Tatrách pomrzli. Dále platí že ve výškách okolo 1500 m/n spolehlivě vypijete 0,7 l albánského koňaku a 5 piv a druhý den, po 2 hodinách spánku sice nebude na vrcholu první, ale doplazíte se. Něco podobného v Rebešovicích ani v Tatrách není možné. Pokud dostanu grant, provedu důkladnější analýzu tohoto tématu.

Příroda

Příroda je v krásném meziobdobí, které je již nikdy opakovat nebude. Křišťálově čistá příroda je suverénně ničena, ale zatím není poražena. Ekologie je neznámé slovo, nikdo tam ochranu přírody prostě neřeší. Pokud jsou někde náznaky ochrany přírody, jsou pouze formální (NP apod.). Jsou velké rozdíly mezi lokalitami, něco jako kde nic není, ani čert nebere – čím je osídlenost menší, tím je na tom příroda lépe. Hromadné pálení pneumatik je standard, zbytky olejů se lijí kam je to nejjednodušší, odpadky se házejí z oken. Někdy to vypadá bizardně, z některých oken pod kterými je svah se line několik desítek metrů dlouhá linie odpadků, v kterých převažují PET lahve. Celý problém je v tom, že po generace jsou obyvatelé zvyklí házet organické odpadky z oken, dělají to dál, pouze PETky s tímto zacházením nepočítají a nechtějí se rozložit. Je zajímavé přemýšlet o tom, v které fázi zasypání to místní začnou řešit. V celku logicky – čím jste výše v horách, tím je příroda čistější. Ještě jeden paradox – naprosto zasviněné pláže kontra naprosto čistá voda v moři. Pravděpodobně hlavním špinitelem moře nejsou jednotlivci, ale průmysl a velká rekreační střediska, která v Albánii zatím neexistují.

 

Lidé

Vše co Vám vyprávějí účastníci zájezdu na Makarskou a Palmovou riviéru zapomeňte. Varování před „lupiči a vrahy turistů“ sice mají trochu opodstatněné jádro v konfliktu okolo roku 1997 a z medializovaných zmizení našich turistů z přelomu tisíciletí; ale opravdu jenom trochu. Popravdě největší obavu jsem měl z toho, abych nedostal zánět slepého střeva nebo nenastal nějaký problém s ozubením mé sanice. Pak by snad šlo opravdu o život.
Za normální stavu věcí jsou domorodci naprosto v pohodě. Opět platí axiom, že čím jste výše a dále od moře, tím jsou lidé přátelštější. Mentalita Albánců mi  vyhovovala, oproti Rusům jsou přátelštější, svoji hrdost mají, ale nedávají ji najevo, prostě s ní okázale neprudí. Pro Vás jako hosta by se rozkrájeli, když není v hospodě místo, mladí Albánci donesou stoly z domů ve vesnici. Hostinskému vůbec jim nevadí, že si z 10 hostů něco objednají jenom dva.  Nikdo v Albánii není tlustý a nikdo nenosí brýle. Dívky se houfují samostatně a na rozdíl od chlapců u toho i něco dělají. Jsou jiní než je arabská a vůbec jižanská mentalita, prostě nejsou vlezlí. Celou dobu jsem přemýšlel, jestli je to geny nebo tím, že je ještě nenapadlo že by turista mohl mít peníze.

Odpadky, bunkry, mercedesy, hory a orli

Odpadky jsme už probrali, na řadě jsou bunkry. Jakožto dřívější aktivní bunkrolog, jsem se na tuto specialitku nesmírně těšil. Pokoušel jsem se sehnat relevantní informace před návštěvou albánie i po návratu, ale výsledek byl nula. Dostával jsem zoufalý pocit, že nyní vím o fortifikacích v Albánii v ČR nejvíc, nepomohla ani velmi fundovaná bunkrologická komunita. Je zajímavé že tomuto tématu se věnuje mnoho autorů rekrutujících se z cestovních kanceláří, bohužel jsou to informace v relacích naprostého amatérismu. Autoři se ztrapňují tím, jak rádoby s humorem komentují orientaci palebných vějířů jednotlivých dvojic bunkrů proti sobě (základ všech fortifikací od 13. století – tzv. boční a křížová palba), případně si dělají „legraci“ z skutečnosti, že bunkr je vybetonován v poli kukuřice nebo na hřbitově. Má učitelka na ZDŠ tomu říkala: „kdo se směje, neví čemu, podobá se přihlouplému“. Abych byl korektní, musím říci že zřejmě výstavbu objektů nikdo na centrální úrovni neřídil a umístění některých objektů je z současného pohledu nesmyslné, plýtvání materiálem a lidskou silou také. Dělalo to na mě dojem, že betonáž řídil vždy nějaký místní „podvelitel“, někdy více, někdy méně duševně dostatečný.
Mercedesy jsou dominantní, zejména model W124 – tlusťoch. Tato situace je zajímavá, asi by to chtělo trochu pořešit, ale netroufám si. Vzhledem k vazbě na Itálii by člověk čekal italské vozy, každopádně jsou vykupovány bazary zejména v Německu a to skoro výhradně značka Mercedes. Zřejmě se jedná o již dnes neplatnou tradici vysoké spolehlivosti starších modelů W123 – pián kontra nekvalita albánských silnic. Orla jsem neviděl ani jednoho, opravdu sorry.

Základní informace o Albánii (dle Wikipedie)

Albánie (Republika e Shqipërise) je země ležící v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově.

Zemi ze západu omývá Jaderské moře, na jihu Jónské moře.
Na severu pak hraničí s Černou Horou, na severovýchodě se srbskou autonomní oblastí Kosovem, na východě s Makedonií a na jihu s Řeckem.
Albánie se rozkládá členitém, hornatém terénu – zejména ve své východní a jižní části.
Rozloha – 28 748 km2
Počet obyvatel – 3 582 205 (2003)

 Závěr

Co nejdříve do Albánie jeďte, je málo času, země se mění rychleji, než by se dalo čekat. (10/2006)

[message type=“success“]Pohodlně prohlédnout galerie níže můžete tak, že kliknete na první fotku a potom budete listovat kurzorovými klávesami… [/message]